Splnený sen aneb příběh stavby jednoho akvária
Podvodni svět mě přitahuje už dlouho, rybyčky mě v 200l nádrži provázejí každou mojí kanceláří od okamžiku, kdy jsem dokončil studium a začal vydělávat na další, mladší, zástupce inteligence.
Když tedy nadešla chvíle, a naše rodina se nastěhovala do nového baráčku, bylo jen otázkou času, kdy nějaká nádrž zabere část zastavěné plochy. Rok se s rokem sešel a 650l nádrž stála v jídelně. Nepopírám, podlehl jsem nátlaku a tak se v mezi spoustou květin a pařezů prohání pirani a další amazoské potvůrky. Navštěvy se rozplývaly, vzduch vysušený krbem se nádherně provlhčil, a ja byl alespoň načas uspokojen. Načas, to je ten spravný výraz. Dal jsem lezl po webech, experimentoval s kytkama, řasou, světlem, úpravou vody a postupně si nadával, že jsem se nechal ukecat. Já, který mám vodu tvrdou až hrůza, já mám v akva amazonii místo tlamovců. Rok se s rokem sešel a v malé 200l nádrži (v mezičase přestěhované z kanceláře domů) jsem měl 12 zeber. A oni se měli k světu, rostli, prali se a začali mít mladé. "Podívej se, přeci se nebudou krčit v tom prckovi", křicelo me svědomi pokaždé, když prchali do úkrytů jak jsem prošel kolem a podlaha se otřásla. Mají nárok na svůj životní prostor. A tady začíná příběh stavby mého akva.
Jedna velka moudrost říká, ze nejtěžší je rozhodnutí. Jak se jednou člověk rozhodne, pak už to jde jedna dvě. Něco na tom je. Jako první bylo najít vhodné místo. Kam s ním? Nebude to zadný prcek, když už si dám tu práci, tak ať mají dost místa. Nad schodištěm máme pěknou plošinu. Sem by se 750-1500l vešlo a hodilo. No, jo, ale unese to strop? Na tuhle otázku mi projektant neodpověděl do dnes. Co se da dělat, udělej si sam. Takže chvíle googlovaní a mám katalog stropnich konstrukci Bramacu, pohled na fotky stavby, metr na delku rozponu a .. konec. S maximalním zatížením stropu cca 350kg/m2 si o akva cca 1000 litrů na tomhle místě můžu nechat zdat. Vzdát to? Ne, na to už jsem moc rozhodnutej. No a co misto běžného kvádru dopřát miláčkům životní prostor jiného tvaru? No jo, ale v čem mi to pomůže? Inu, prostě to nechám vznášet nad tou podlahou v rohu. To už ale znamená se rozhoudnout pro tvar a roměry. Opět trocha počítání a je to černé na bílém. Ty dvě nosné zdi, ty ani nepoznaj, kdyz se na ně naloží nějaká ta tuna navic. Ještě co to ponese? Naštěstí kamarád je strojař a ty jejich tabulky, to je něco. Kouzlo je hotovo, i když matiku ještě použiju mnohokrát.
Vim co chci, vím že to jde, to uz je přeci skoro hotove. Kdepak, pouhé šálení. Teď je treba vložit práci. Napřed otočit patrový rozvaděč, mit pojistky za akvariem, to by nebylo to pravé ořechové, demontovat topení, to je jen počátek.
Když tedy nadešla chvíle, a naše rodina se nastěhovala do nového baráčku, bylo jen otázkou času, kdy nějaká nádrž zabere část zastavěné plochy. Rok se s rokem sešel a 650l nádrž stála v jídelně. Nepopírám, podlehl jsem nátlaku a tak se v mezi spoustou květin a pařezů prohání pirani a další amazoské potvůrky. Navštěvy se rozplývaly, vzduch vysušený krbem se nádherně provlhčil, a ja byl alespoň načas uspokojen. Načas, to je ten spravný výraz. Dal jsem lezl po webech, experimentoval s kytkama, řasou, světlem, úpravou vody a postupně si nadával, že jsem se nechal ukecat. Já, který mám vodu tvrdou až hrůza, já mám v akva amazonii místo tlamovců. Rok se s rokem sešel a v malé 200l nádrži (v mezičase přestěhované z kanceláře domů) jsem měl 12 zeber. A oni se měli k světu, rostli, prali se a začali mít mladé. "Podívej se, přeci se nebudou krčit v tom prckovi", křicelo me svědomi pokaždé, když prchali do úkrytů jak jsem prošel kolem a podlaha se otřásla. Mají nárok na svůj životní prostor. A tady začíná příběh stavby mého akva.
Jedna velka moudrost říká, ze nejtěžší je rozhodnutí. Jak se jednou člověk rozhodne, pak už to jde jedna dvě. Něco na tom je. Jako první bylo najít vhodné místo. Kam s ním? Nebude to zadný prcek, když už si dám tu práci, tak ať mají dost místa. Nad schodištěm máme pěknou plošinu. Sem by se 750-1500l vešlo a hodilo. No, jo, ale unese to strop? Na tuhle otázku mi projektant neodpověděl do dnes. Co se da dělat, udělej si sam. Takže chvíle googlovaní a mám katalog stropnich konstrukci Bramacu, pohled na fotky stavby, metr na delku rozponu a .. konec. S maximalním zatížením stropu cca 350kg/m2 si o akva cca 1000 litrů na tomhle místě můžu nechat zdat. Vzdát to? Ne, na to už jsem moc rozhodnutej. No a co misto běžného kvádru dopřát miláčkům životní prostor jiného tvaru? No jo, ale v čem mi to pomůže? Inu, prostě to nechám vznášet nad tou podlahou v rohu. To už ale znamená se rozhoudnout pro tvar a roměry. Opět trocha počítání a je to černé na bílém. Ty dvě nosné zdi, ty ani nepoznaj, kdyz se na ně naloží nějaká ta tuna navic. Ještě co to ponese? Naštěstí kamarád je strojař a ty jejich tabulky, to je něco. Kouzlo je hotovo, i když matiku ještě použiju mnohokrát.
Vim co chci, vím že to jde, to uz je přeci skoro hotove. Kdepak, pouhé šálení. Teď je treba vložit práci. Napřed otočit patrový rozvaděč, mit pojistky za akvariem, to by nebylo to pravé ořechové, demontovat topení, to je jen počátek.
Napřed je třeba bourat
Teď příjde pravá zedničina, vysekat a následně vybetonovat otvory pro Ička.... To vše v fungujícím domě s novorozencem. Kdo něco podobného dělal, ví o čem píšu a pochopí, proč jsem si většinu věcí raději dělal sám. Zas uteče pár dní (beton je třeba nechat vytvrdnot) a hura na světě je základ, na který bych se nebál posadit ani auto.
Ička do zdi zasadíme
Na základní Ička jsem navařil jekly, aby se tlak lepe přenesl.
I svářečka přišla vhod
V mezičase proběhlo hledání, kdo by tak byl ochoten vyrobit mi nádrž. Jak čas plynul, dodavatelů na tento tvar nádrže postupně ubývalo. Někdo nebyl ochoten lepit u mě doma (při váze několik set kg, závěsné schodiště, na které bych víc jak 5 chlapu nepostavil a šířce 1,2m jiná varianta nepřicházela v úvahu), jiny měl problém s délkou (víc jak 2m) a t.d. Nu, nakonec se zadařilo a jednoho dne přijeli dva pánove, vynosili si skla do patra a pak pobíhali kolem něčeho, co záhy získalo požadovaný tvar. Bylo vidět, že to neni jich prvni nádrž (ostatně jsme si pěkně pokecali) a jak jsem pochopil, tak si i vše sami řezali, protože nad dodavkou maji zodpovědnost od počátku do konce. Když odjeli, na zemi mi stálo to co jsem si objednal a poučen se připravil na cca 3 týdny čekání, aby spoje pořádně vyschli (údajně 1mm spoje za 24 hodin).
Tohle po pánech zůstalo
Jelikož jsem od počátku měl jasno, že můje akva bude typu "kamenolom", tak jsem si na dno nalepil 2mm silné plexysklo, aby se mi dno neporušilo, až budu ty balvany případně na dno usazovat. Později se ukázalo, že opatrnost se vyplatila. Těch škrábanců, ?ukanců a pod. bylo spousta.Poslední úpravou ještě na zemi bylo natření zadní a boční stěny černou barvou. Modrá mi v předchozích akva připadala moc umělá, černá se později ukázala být dobrou volbou
K úplnosti ještě chyběla pořádná deska od truhláře (lepená prkna 2cm ve dvou kolmých vrstvách na sobě), nařezat 2cm tlustý polystyrén a nalepit ho na desku a vše potřebné k usazení na místo bylo hotovo. K aktu samému jsem povolal tlupu kamarádů (celkem 7 kusů i se mnou). Jejich moudra, že to musí 4 lidi hravě zvládnout vzali za své v prvním kroku, kdy to 5 lidí mělo jen nadzvednout, aby dva mohli pod akva nasunout desku. A pak rotace a přesun na místo připomínala akci kulový blesk. Všichni byli moc rádi, když nádrž ležela na kraji jeklů a my ji sunuli do rohu. Rada pro následovníky: "Jakoukoliv demokracii zapomeňte daleko, tohle musí nekompromisně řídit jen jeden." Mě se to vyplatilo za 10 minut bylo po akci, jinak by se mi tu dohadovali ještě dnes.
Když si akva hovělo na místě, přišel čas na jeho zařízení. Jako první se do akva musel nastěhovat kamenolom. Břidlici jsem si nasbíral v lese nad Všenorama. Vypadala pěkne, ale zaneřáděná byla hodně a tak jsem řesil, jak ji vyčistit, vyvařit a pod. Jako cesta schůdná se ukázalo použití kotle na ohřev vody na zabíjačku. Lidi v něm běžně vaří prase, ja v něm vařil kamení. Ještě dnes se divím, že jsem se při vytahování těch vařících balvanů kleštěma ke krbu neopařil či si jinak neublížil. Dva večery vaření a 500 kg kamení bylo připraveno k instalaci do nádrže.
K úplnosti ještě chyběla pořádná deska od truhláře (lepená prkna 2cm ve dvou kolmých vrstvách na sobě), nařezat 2cm tlustý polystyrén a nalepit ho na desku a vše potřebné k usazení na místo bylo hotovo. K aktu samému jsem povolal tlupu kamarádů (celkem 7 kusů i se mnou). Jejich moudra, že to musí 4 lidi hravě zvládnout vzali za své v prvním kroku, kdy to 5 lidí mělo jen nadzvednout, aby dva mohli pod akva nasunout desku. A pak rotace a přesun na místo připomínala akci kulový blesk. Všichni byli moc rádi, když nádrž ležela na kraji jeklů a my ji sunuli do rohu. Rada pro následovníky: "Jakoukoliv demokracii zapomeňte daleko, tohle musí nekompromisně řídit jen jeden." Mě se to vyplatilo za 10 minut bylo po akci, jinak by se mi tu dohadovali ještě dnes.
Když si akva hovělo na místě, přišel čas na jeho zařízení. Jako první se do akva musel nastěhovat kamenolom. Břidlici jsem si nasbíral v lese nad Všenorama. Vypadala pěkne, ale zaneřáděná byla hodně a tak jsem řesil, jak ji vyčistit, vyvařit a pod. Jako cesta schůdná se ukázalo použití kotle na ohřev vody na zabíjačku. Lidi v něm běžně vaří prase, ja v něm vařil kamení. Ještě dnes se divím, že jsem se při vytahování těch vařících balvanů kleštěma ke krbu neopařil či si jinak neublížil. Dva večery vaření a 500 kg kamení bylo připraveno k instalaci do nádrže.
Zlomek kamenolomu
Na instalaci kamení jsem si domluvil kamaráda, který mi kameny podával dle mých naprosto přesných instrukcí ("Chtěl bych asi takhle velký kámen, větší, ne tak delší ...", prostě si užil a mě překvapivě nezabil).
Tak dávej, dávej
Zatímco já jsem chvílema klečel, chvílema se válel v akva a dával průchod své představivosti, jak to celé bude vypadat, až se přidají kytky, poroste to řasou a pod.
Co to tam zas překáží?
Po pár hodinách rovnání bylo dílko připraveno s nasypání písku. Pro ten jsem se stavil pískovne již pře řadou měsíců, když jsem mel cestu kolem. Na moji otázku, zda by mi nedali/prodali trochu písku se ptali kolik a když zjistili, že nemam venku TATRU nebo něco podobného, ale chci to jen do akva, tak se dobře pobavili a ukázali mi kde najdu pod pračkou jakou hrubost. Při plnění je sice zarazilo, ze si chci vzit dva plne pytle, a ptali se, co že to bude za akva ("Bude tam ještě něco jineho než ten písek?") a když zjistili co si to stavim na "mrchu", tak mávli rukou a řekli, ať si naberu co chci. Těď jsem tedy začal sypat a sypat a než jsem se nadál, tak celý pytel hrubosti do 4mm byl v akva. Pak jsem přidal něco desítek kg hrubosti do 2mm. Vytahání květin z mého množícího 200l akva, jejich zastříhnutí, nacpaní pod kameny, přemistění kořene, to vše uz bylo dílem okamžiku a mohla přijít poslední zatěžkávací zkouška. Voda. Napustit vodu, ověřit tak v praxi teoretické výpocty, to chtělo sebrat poslení zbytky odvahy. Natahnul jsem zahradní hadici z kotelny a pustil vodu. Voda tekla, tekla a ja se chodil, koukat, poslouchat a měřit. Občas to z podakva luplo jak si vse sedalo, ale nic zasadního se nedělo. Průběžná měření také nenaznačovala sebemenší problmém a tak se zbytek rodiny časem smířil, že nam ta matika asi opravdu funguje.
Teď už to vypadalo jako akvarium. Jen tomu chybelo par detailu? Jako první jsem začal řešit fitraci. Něco jsem měl nastudováno, něco otestováno a tak jsem měl jasno. Plastove trubky, kohouty, spojky a kolena jsem zakoupil, půjčil si svařovací pistoly a jal se fušovat instalatérům do řemesla. Nebyl to až tak velký problém, potřebné mezery jsem u akva měl již připravené, ostatní bylo otázkou metru, nůžek a svařovačky. Výsledkem je rozvod v coulových trubkách, snadno odmontovatelný předfiltr a filtr ze sudu s obsahem 60l (filtaren MT20 a 30). Pohon zajistuje topenářské čerpadlo s regulovatelným výkonem.
Teď už to vypadalo jako akvarium. Jen tomu chybelo par detailu? Jako první jsem začal řešit fitraci. Něco jsem měl nastudováno, něco otestováno a tak jsem měl jasno. Plastove trubky, kohouty, spojky a kolena jsem zakoupil, půjčil si svařovací pistoly a jal se fušovat instalatérům do řemesla. Nebyl to až tak velký problém, potřebné mezery jsem u akva měl již připravené, ostatní bylo otázkou metru, nůžek a svařovačky. Výsledkem je rozvod v coulových trubkách, snadno odmontovatelný předfiltr a filtr ze sudu s obsahem 60l (filtaren MT20 a 30). Pohon zajistuje topenářské čerpadlo s regulovatelným výkonem.
Pohled na fitraci těsně po montáži
Zatím jsem měl s filtrací jednu havarii. To když jsem na počátku nechal v předfiltru původní jemné sítko (je patrné ná snímku) na odstaňování bordelu. Trvalo to víc jak měsíc, než se podařilo bakteriím obrůst to sítko tak dokonale, že ho neprostupně ucpaly a čerpadlo vodu ze sudu vyčerpalo. Skončilo to (vratnou) deformací sudu a intenzivním hledáním co by zajistilo neopakování této situace, protože možnost vyčistit předfiltr při odkalování akva se ukázala jako velmi příjemná. Naštěstí jsem zrovna ostavoval jeden externí filtr a tak me napadlo místo sí?ky použít keramické fitrační "trubky". Uříznout z coulové trubky středouvou zástěnu s několika vetšími otvory na spodku (aby voda musela téci kudy já chci, t.j. skrze filtrační trubky a ne nejkratší cestou bylo dílem okamžiku), obsypat ji filtračními trubkami, to už byla hračka. Jak provoz ukazuje, tohle řesení funguje k plné spokojenosti. Při výměně vody vždy vyperu ten bordel v předfiltru tím že jej celý vysypu do umyvadla, properu keramiku a čistý nandám zpět.
Akva stoji a teď by nebylo špatné něco v něm videt. Pravda ryby světlo tolik nepotřebují, ale kytky a ja na koukání mě nutí hledat. Žádné komerční řešení mne nezaujalo natolik, abych do nej investoval a tak musim zase přemýšlet a hledat. Tělo světla, to je nejnáročnější. Aby se do něj dali dat tak dvě trubice, dlouhé jak budu chtit, mělo by to být lehké (aby se to dalo snadno odsunout). Chvili to zabralo, než přisla ta spravna myšlenka. Trubka, odpadni trubka, to je přeci ono. Když ji rozřiznu podelne, tak získám hned dvě těla spravného tvaru navíc. Je to lehký a zároveň pevný.
Akva stoji a teď by nebylo špatné něco v něm videt. Pravda ryby světlo tolik nepotřebují, ale kytky a ja na koukání mě nutí hledat. Žádné komerční řešení mne nezaujalo natolik, abych do nej investoval a tak musim zase přemýšlet a hledat. Tělo světla, to je nejnáročnější. Aby se do něj dali dat tak dvě trubice, dlouhé jak budu chtit, mělo by to být lehké (aby se to dalo snadno odsunout). Chvili to zabralo, než přisla ta spravna myšlenka. Trubka, odpadni trubka, to je přeci ono. Když ji rozřiznu podelne, tak získám hned dvě těla spravného tvaru navíc. Je to lehký a zároveň pevný.
Odpadní trubka, to je to pravé
Ta děsná barva mi nevadí, na horní okraj akva plánuji stejně dřevěný lem, takže nic nebude vidět. Boky ze zbytku plexiskla jsem vyřízl pilkou a přilepil lepidlem na plasty. Pak jen zabrousit hrany, vyvrtat otvory pro zářivkové patice (jejich shánění je na samostatnou kapitolu: "Jak sehnat něco, co mam náhodou v ruce, ale nevim kdo to děla, kde to koupit") a zajistit nejak odraz. Ale jak? Koukam do konferenci, píšou tu o speciálních foliích. Folie, tu přeci máme doma, neni sice speciální, ale odráží uplně fantasticky a stoji par kaček. Ano, alobal je to co lepim na vnitřní stranu trubky a těleso je hotove. Stačí přidělat předřadník na horní část tělesa, zasunout trubice a zapojit do časovadla a zásuvky. Jak snadné, když se na to dívám dnes.
Ta poslení věta vlastně platí o celé akci. Když se člověk otočí, tak má dojem, že to cele byla hračka. Stálo to jen čas, energii, peníze, ale výsledek za to stojí.
Ta poslení věta vlastně platí o celé akci. Když se člověk otočí, tak má dojem, že to cele byla hračka. Stálo to jen čas, energii, peníze, ale výsledek za to stojí.
Stálo to zato
Snažil jsem se lehce nastínit postupy a technologie, které jsem při zakládání svého akva použil. O osazování květin, kupovani a nasazování ryb, provozu jsem nepsal, byl by to námět na další článek, mimo rámec tohoto textu. Pokud by měl někdo zájem o detailnější informace, není problém stačí si říci.
Co říci závěrem? Jsem spokojen, alespoń načas. Načas, to je ten spravný výraz. Že už jste to četli? Ano, proboha, to uz tu bylo v odstavci druhém. Jen tech 8-9 metru potenciálního místa (cokoliv až do 8.000 litrů) u hlodá. Ale teď ne, teď jsem spokojen.
Co říci závěrem? Jsem spokojen, alespoń načas. Načas, to je ten spravný výraz. Že už jste to četli? Ano, proboha, to uz tu bylo v odstavci druhém. Jen tech 8-9 metru potenciálního místa (cokoliv až do 8.000 litrů) u hlodá. Ale teď ne, teď jsem spokojen.
Text i foto: Ax
Super clanok a akva krasne vsadene do interieru 
Sposob pisania a cele dielo...parada!!! Ako pise Radim....toto som tiez necakal 