MIROSLAV KRAUT: CYPHOTILAPIA FRONTOSA A GIBBEROSA

Diskuze pouze o rybách rodu Cyphotilapia!

Moderátor: Team AkvaMalawi

MIROSLAV KRAUT: CYPHOTILAPIA FRONTOSA A GIBBEROSA

Příspěvekod A+I » 26 říj 2010, 11:34

Tento clanek a clanek o Tropheusech napsal Miroslav Kraut pro cesky akvaristicky casopis, ktery, bohuzel, skoncil svoji cinnost driv nez mohly byt clanky vytisknuty. Poslal je tedy na web Tlamovci.cz, ale ani tam nebyly zverejneny. Tak je poslal nam, protoze vi, ze mame tyto ryby a pry by aspon nam mohly treba byt k uzitku.
Je to moc zajimave cteni, napred jsem to chtela cist na etapy, ale precetli jsem je oba jednim dechem. Tady v tom clanku pekne objasnuje nazvoslovi pro Cyphotilapie.
Velmi ocenujem tu praci s napsanim obou clanku a tolik vlozeneho casu.

Byla by skoda, kdyby si tyto clanky nemohlo precist vic akvaristu a proto je, sem na Akvamalawi, oba vkladam - samozrejme se svolenim autora.
Verim, ze se vam budou libit taky.

_________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________


Miroslav Kraut
Tanganičtí tlamovci rodu Cyphotilapia

Velká vetšina chovatelu tanganických cichlid zná celá léta až do soucasnosti cyphotilápie pod jediným druhovým názvem Cyphotilapia frontosa (Boulenger, 1906). V roce 2003 ovšem nastala v taxonomii rodu zmena, kterou bychom pochopitelne meli zacít respektovat. O dva roky pozdeji o ní informoval naši akvaristickou verejnost v akvaristickém tisku (ATF 1/2005) RNDr. Jindrich Novák. Jednotlivé geografické rasy cyphotilápií byly nove prirazeny k dvema druhum. Název Cyphotilapia frontosa zustal v platnosti pro ryby ze severní poloviny jezera a radí se k nemu jak šestipruhé populace z Burundi, tak sedmipruhé populace s lícním flekem z lokalit v okolí osady Kigoma. Šestipruhé cyphotilápie z jižní poloviny jezera nesou nový název Cyphotilapia gibberosa (Takahashi & Nakaya, 2003). Díky laskavosti RNDr. Jaroslava Hofmanna, který mi poskytl podrobné údaje, mohu ctenáre seznámit se základními rozdíly mezi obema druhy.
Základním rozlišovacím znakem je pocet rad šupin mezi horní a dolní vetví postranní cáry. C. gibberosa má tri rady, C. frontosa dve. Rozlišovacím znakem druhu tedy není ani pocet pruhu ani zbarvení. Na druhé strane je pravda, že C. gibberosa má obvykle více ci méne namodralé až modré zbarvení. Dalšími striktními rozlišovacími znaky obou druhu je pocet šupin v podélné ose tela, pocet vnejších zubu na premaxille, výška tela, predorzální délka, délka báze hrbetní ploutve a délka prsní ploutve. C. gibberosa má více šupin v podélné ose, méne zubu, vyšší telo, vetší predorzální délku, delší bázi hrbetní ploutve a delší prsní ploutev. Pro srovnání autorum popisu posloužili jedinci jižní a severní šestipruhé populace. Sedmipruhou populací se údajne nezabývali, protože nemeli k dispozici dostatek srovnávacího materiálu. Pouze konstatují, že sedmipruhé i šestipruhé populace ze severní poloviny jezera patrí k stejnému druhu C. fronotosa.
Každý, kdo obe populace videl v akváriu, muže o této teorii s úspechem pochybovat. Priznám se, že k onem pochybovacum patrím. To je ale vše, co s tím mohu delat. Spatruji napríklad markantní rozdíl ve velikosti hrbu starých plne dospelých samcu, ale zejména v potravním chování a vnitrodruhové agresivite. Že by takové rozdíly vykazovaly populace stejného druhu?
Vetšina sedmipruhých C. frontosa byla, jak bylo zmíneno výše, dovezena z oblasti v okolí osady Kigoma. Ryby se za celá léta dovoz od dovozu zbarvením v podstate nelišily a patrily zcela nepochybne k jedné geografické barevné rase. Na druhé strane je pravda, že jsem pred nekolika málo lety choval sedmipruhou rasu dovezenou z lokality „Cape Bangwe“ (obchodne nazývanou dokonce „Yellow Bangwe“). Tento mys je vzdálen od Kigomy pouze nekolik kilometru, ale zbarvení této populace skutecne vykazovalo nekteré drobné odchylky. Základní zbarvení tela a vzor pruhu je u obou ras shodný. Odlišné je zejména zbarvením hrbetní ploutve, která má pri vhodném dopadu svetla výrazne zlatave žluté zabarvení a lesk. Rozdílná je také barva hlavy, která pri vzrušení výrazne ztmavne a objevuje se na ní skvrnitá maska. Predek hlavy za tlamkou je temne modrofialový a vystupuje z nej zárivý svetle modrý lem horního pysku. Zdá se tedy, že by sedmipruhá frontosa mohla mít klidne dve barevné geografické rasy. Možná je to ovšem pouze muj dojem.
Šestipruhá C. frontosa z Burundi byla první bežne dováženou geografickou rasou do akvárií. Má slonovinove bílé základní zbarvení s cernými pruhy. Barevne není obzvlášte atraktivní, ale její neprehlédnutelnou ozdobou jsou výrazne vyvinuté celní hrby dospelých samcu. Ty u starých samcu nekdy dosahují úrovne tlamky a ryby tak vypadají skutecne bizarne. Samci ostatních geografických ras mají celní hrby také, ale znatelne méne vyvinuté. Je zajímavé, že je celní hrb tvoren zbytnením hrbetního svalstva, nikoli tukovými bunkami, jak tomu bývá u starších dobre živených samcu napríklad jihoamerických cichlid. Práve u geografické rasy z Burundi se v posledních letech v Nemecku v akvarijním chovu objevila velmi atraktivní skvrnitá spontánní barevná mutace, která dostala jméno „Black Widow“. Osobne se mi podobné prízracné obchodní názvy príliš nelíbí. Na druhé strane ten kdo novou barevnou mutaci ustálí, má prirozene také právo ji pojmenovat. Sám pro sebe ovšem ríkám temto rybám pro jejich zbarvení jednoduše „Dalmatini“.
Nejcasteji dováženou variantou jižního druhu C. gibberosa je rasa „Mpimbwe“. Její základní zbarvení je svetle modré. Svislé pruhy jsou cernomodré. Celkove mají tyto ryby jakoby kovový lesk, který je zvlášte výrazný u adultních jedincu v oblasti cela a prední cásti hrbetu. Velmi podobné zbarvení mají i rasy „Mabilibili“ a „Ikola“ respektive „Bulu Point“. Všechny tyto geografické rasy nalezneme na tanzánské strane jezera. Další rasa, vyskytující se u hranic mezi Tanzánií a Zambií je oznacovaná jako „Kasanga“. Zbarvení tela má podobne modré jako „Mpimbwe“, ale není u ní tolik patrný onen kovový lesk. Tmavé pruhy mají zpravidla ve hrbetní cásti více nebo méne zretelné svetlé skvrny, které pruhy ve hrbetní cásti jakoby rozštepují. Velmi podobná rasa je dovážena ze zambijské cásti jezera, nejcasteji z lokality Chaitika pod názvem „Sambia“. Zbarvení se témer shoduje s rasou „Kasanga“, liší se v podstate jen absencí svetlých hrbetních skvrn. Tmavé pruhy se zpravidla v brišní cásti zužují a vybíhají témer do špicek. Bricho se tak jeví výrazne svetlejší než u jiných populací. Samozrejme, že si každá barevná rasa najde své obdivovatele, ale za nejkrásnejší je asi všeobecne považovaná ta, která je v obchodech nabízená vetšinou pod starým názvem C. frontosa „Blue Zaire“. Zaire v soucasné dobe již neexistuje a jedná se o starý název pro dnešní Kongo. Tyto barevne atraktivní gibberosy jsou dováženy vetšinou z lokality Kapampa, v poslední dobe také z lokalit Kitumba nebo Moba. Všechna tato místa leží v Kongu a to s sebou bohužel prináší radu komplikací. V zemi je témer nepretržite napjatá a neprehledná vojenskopolitická situace, takže pro lovce ryb a obchodníky je zde vetšinou dost nebezpecno. Nelze ríci, že by se „Kapampy“ nedaly vubec sehnat, ale jednotlivé dovozy se uskutecnují velmi nepravidelne a nárazove, vetšinou v delších casových intervalech. Nekdy narazíte v obchode na dve nebo tri nádrže se stovkou „Blue Zaire“, jindy je zase pul roku nebo rok vubec nevidíte. Atraktivita rasy „Kapampa“ je umocnena také tím, že si svou svítive modrou barvu a pusobivý kontrastní pruhovaný vzor zachovává do vysokého veku a mají ho i ryby opravdu staré. V tom veku jsou už napríklad „Mpimbwe“ pouze jednolite matne modré.
Ponekud severneji, ale také v konžské cásti jezera, byla pomerne nedávno nalovena další rasa, která se ovšem od predchozích barevne velmi výrazne liší. Žije na lokalite poblíž ostruvku „Kavala“ („Bilila“) a „Milima“. Základní zbarvení tela je bílo-béžové, pruhy mají hnedocerný odstín. Výrazne modrou barvu u této rasy skutecne nenalezneme. Pouze v drobných náznacích se objevuje na hlave a cástecne na koncích nepárových ploutví. Celkove mají tyto ryby na tele zretelný žlutavý nádech, což je s ohledem na zbarvení ostatních ras druhu C. gibberosa velmi zvláštní. Více podrobnejších údaju o této populaci nemám. Ostruvek Kavala ostatne leží v severní polovine jezera. Dle nove platného taxonomického popisu by tedy mela patrit spíše k druhu C. frontosa. Podle sdelení RNDr. Hofmanna Japonci ve svém popisu C. gibberosa mimo jiné píší, že se areál výskytu obou druhu geograficky prekrývá, takže v tomto prípade popravde nevím. Už mi to trochu pripadá jako u tropheusu.
Do akvárií se obvykle dovážejí pouze mladší cyphotilápie velikosti kolem 15 cm. Vetší jedinci žijí zpravidla ve velkých hloubkách (pod 50 metru), kde je lov problematický kvuli potrebné dekompresi, kterou musí potápeci pri vynorování podstoupit. Také ryby z velkých hloubek vyžadují dokonce nekolikadenní pozvolné privykání na menší tlak v melcí vode a tak je jejich lov a transport na hladinu nárocný casove a tím pádem i financne. Nekolik desítek jedincu bývá po odchycení v jezere umísteno do sítové klece krychlového tvaru s pevným rámem. Klec má objem kolem jednoho kubického metru a je ukotvena k vertikálne upevneným lanum. Rychlost posuvu této „výtahové klece“ k hladine je približne 5 metru za 12 hodin (Fitor, 2008).
Oba druhy žijí v jezere v malých hejnech, což je s ohledem na to, že se jedná o dravce, velmi nezvyklé. Skutecné nebezpecí pro ne predstavuje vlastne jen clovek. Pro svou atraktivní velikost jsou ve své domovine bežnou a oblíbenou konzumní rybou. Jsou to skutecne robustní cichlidy, které se rozhodne nemusí bát útoku jiných dravých druhu. Samci dorustají bežne pres 30 centimetru. Samicky jsou pak zhruba o tretinu menší. Presto se zdá, že jsou tyto ryby ke své domovské lokalite velmi úzce vázány, protože jinak by se mohly zcela bez problému rozšírit na mnoho míst po celém jezere a nevznikaly by u nich žádné barevné rasy. Zrejme je na vine jejich usedlý až flegmatický zpusob života a pomerne pohodový zpusob obstarávání potravy. Konings (1999) uvádí, že frontosy vlastne nikdy nespechají. Jedinou výjimkou je cas, kdy je honí potápec.
Z hlediska potravní specializace je z odborné literatury o techto rybách notoricky známo, že se dospelí jedinci živí v jezere zejména drobnými rybkami rodu Cyprichromis a jen v menší míre bezobratlými živocichy, houbami a podobne. Tuto skutecnost jasne dokazují rozbory žaludku dospelých ryb. Ackoli jsou to ryby pomerne pomalé, jedná se skutecne o dravce v pravém slova smyslu, o cemž nakonec svedcí i tvar jejich pharyngeálních zubu. Ty jsou tenké a ostré. Mladé cyphotilápie žijící v menších hloubkách se samozrejme drobnejšími bezobratlými živocichy bežne živí. Je nasnade, že rychlostní handicap musí být u techto ryb necím nahrazen - nejakou lstí. A skutecne je. Príroda je vybavila schopností procitnout pri ranním rozbresku o pár minut dríve, než je tomu u vetšiny ostatních cichlid. Pokud náhodou (?) nocují na stejných místech jako pocetná casto nekolikatisícová hejna cyprichromisu, stací techto pár minut bohate k tomu, aby jich nekolik skoncilo v jejich žaludku. K temto literárním údajum bych z akvaristického hlediska poznamenal, že jsem tuto vlastnost u svých cyphotilápií v akváriu nikdy nepozoroval, a to ani u tech odchycených v jezere. V mém akváriu se budí stejne pomalu jako ostatní druhy. Je pravda, že rozsvícení je dílem okamžiku nikoli pozvolné, jako je tomu v jezere. Také informace o požírání dospelých cyprichromisu se mi zdají ponekud pritažené za vlasy. Jednou jsem svému dospelému asi 30 centimetrovému samci C. gibberosa „Kapampa“ nabídl k snedku živou ale mechanicky vážne poranenou dospelou xenotilápii (papilio) o velikosti cca 8 cm. Je to štíhlá a lesklá rybka, která se cyprichromisum základní morfologií hodne podobá. K mému prekvapení ji proste nedokázal pozrít. Nekolikrát ji lacne popadl, požvýkal a zase vyplivl. Nakonec ji nechal ležet na dne. Takže popravde nevím. Domnívám se, že se cyphotilápie živí spíše mladšími a drobnejšími rybkami. Jak už to u dravcu bývá, jejich strevní trakt je pomerne krátký. Nemoci související s ucpáním trávicího ústrojí, které jsou tak nechvalne známé napríklad u ryb rodu Tropheus, se u cyphotilápií zpravidla vubec nevyskytují. To je velmi príjemné a pro chovatele významné zjištení.
Jak jsem již poznamenal, žijí cyphotilápie v prírodních podmínkách v malých hejnech. Tomu bychom meli pokud možno prizpusobit velikost akvária a pocet chovaných ryb. Pro chovnou skupinu 10 – 20 ryb nejlépe vyhovuje nádrž obsahu nad 500 litru. Na druhé strane si ale myslím, že si tento druh mohou doprát i akvaristé s nádržemi menšími. Samozrejme za podmínky, že se budou svedomite venovat pravidelné údržbe nádrže a výmene vody. Jsou to ryby málo pohyblivé a tak jejich nároky na prostor jsou pomerne skromné. I v relativne malé nádrži vypadají spokojene. Pred nekolika lety jsem choval v tristalitrové nádrži tri páry C. frontosa „Kigoma“, kde samci dosahovali velikosti témer 30 cm. Samozrejme to zde neuvádím jako návod. Vetší nádrž je vždy lepší. Je to jen v praxi overená možnost. Ryby se chovaly v pomerne malé nádrži velmi klidne. Jen obcas pred trením se samci do sebe pustili a trochu si "upravili" ploutve a vysvetlili si vzájemnou hierarchii. K vážnejšímu zranení ale nikdy nedošlo. K samickám se chovali velmi ohleduplne. Ryby velmi casto hrabaly v písecném dne nádrže, prenášely velké množství písku a podhrabávaly kameny, což jsem napríklad u druhu C. gibberosa nikdy nepozoroval. Také sedmipruhou rasu „Cape Bangwe“ jsem svého casu choval ve skupine 15 kusu s jedním samcem v petisetlitrové nádrži. I tato skupina byla velmi klidná. Samozrejme nemám dostatek srovnávacího materiálu, abych mohl radikálne zevšeobecnovat, ale na základe vlastních kusých pozorování a zkušeností se mi jeví C. frontosa výrazne klidnejší a mírnejší než príbuzný druh C. gibberosa. U toho jsou pomerne agresivní nejen samci, ale v omezené míre také samice. Jsou velmi nervózní a casto si imponují. Doráží na sebe velmi agresivne dokonce i v dobe, kdy mají v tlamce jikry nebo embrya. Vetšinu snušek tak spolykají nebo vyplivnou behem prvních dnu inkubace. Myslím, že práve abnormálne vysoká vnitrodruhová agresivita je hlavním duvodem problematického odchovu napríklad práve u atraktivních „Blue Zaire“.
Na dno nádrže je dobré použít v malé vrstve tmavší rícní písek a umístit zde pouze nekolik jednotlivých velkých kamenu. Rozhodne bych neradil stavbu tolik doporucovaných jeskynek. Ryby pak zustávají zbytecne lekavé a navíc mohou podobné stavby díky své pomerne znacné telesné hmotnosti a síle zborit a privodit si zbytecná zranení, o prípadném rozbití nádrže ani nemluve. Nádrž bychom meli vybavit výkonným filtrem s dostatecne velkou filtracní matrací. Výtok vody z cerpadla bych doporucil upravit tak, aby nezpusoboval nadmerne silné proudení vody, které tyto ryby nemají príliš rády. Osvetlení nádrže bychom meli volit spíše decentní. Jsou to ryby z pomerne hlubokých vod a v presvetlených nádržích se necítí nejlépe. Na bežnou velikost a hloubku nádrže rozhodne postací jedna zárivková trubice.
Cyphotilápie patrí rozhodne k cistotnejším druhum tlamovcu a nijak nadmerne nezatežují vodu svými exkrementy. Výmenu vody bych proto doporucil približne v intervalu 14 dní a to v množství cca 60 - 70 % objemu nádrže. Pokud bude castejší, pochopitelne jim neuškodí.
Složení potravy bychom meli co nejvíce priblížit prírodním podmínkám. Ideální by tedy byly drobné rybky, jejich shánení je však obvykle dosti obtížné. Rozhodne to nemohou být jakékoliv rybky. Když pominu samozrejmou podmínku dobrého zdravotního stavu krmných ryb, jeví se duležitý i jejich vzhled. Ryby rodu Cyphotilapia totiž jednoznacne preferují rybky lesklé, podobného vzhledu jaký mají cyprichromisové. Na takto lesklé ryby nekdy agresivne útocí i v prípade, že pro ne bežnou lovnou velikost zjevne presahují. Naproti tomu si napríklad mnohem drobnejších samicek druhu Altolamprologus calvus vubec nevšímají. Jako pomerne kvalitní náhražku mužeme temto rybám predkládat rybí filé, mražené larvy komáru, deštovky, mušlové maso, morské korýše, ale i kvalitní vlocková nebo predem namocená granulovaná krmiva.
Cyphotilápie se ostatním druhum tlamovcu v jezere Tanganika vymykají v mnoha smerech svým bežným chováním. Ani rozmnožování není výjimkou. Nekterí samci pred samotným trecím aktem zaplnené samicky pronásledují, nekterí ne. Stupen agresivity je ruzne silný. Je možné, že se samec takto pohlavne motivuje pred samotným aktem a potvrzuje si tak svou dominanci ve skupine. Po tomto nezvyklém rozruchu v jinak obvykle klidné nádrži následuje relativne velmi pohodové trení. Samec privádí samicku na vybrané místo obvykle v blízkosti vetšího kamene nebo do rohu nádrže, kde je klidnejší proudení vody a pokládá se mírne na bok vypoušteje pritom mlící. Pak zpravidla na ruzne dlouhou dobu odplouvá. Samicka zaujímá jeho místo a klade jikry prímo na písecné dno. V jednom cyklu – zde se dost dobre nedá hovorit o klasickém trení v otáckách - odloží obvykle jednu až dve jikry, pres které vzápetí couvne, sebere je a uloží ve své tlamce. Tento pohyb cyklicky opakuje až do vykladení všech jiker, kterých bývá casto i pres 50 kusu. Jikry jsou pomerne velké (cca 4 - 5 mm), proto bývají tlamky samicek bezprostredne po trení znacne preplnené a roztažené do mohutných vaku. Samec behem trení, které trvá obvykle jednu až dve hodiny, priplouvá jen nekolikrát, aby odložil další dávku mlící. Zdá se, že je jeho pohlavní produkt dostatecne silný k tomu, aby oplodnil jikry v relativne dlouhém casovém intervalu. Nekterí samci se v pauzách snaží obeplouvat trecí teritorium, jiní ale nechávají samicku bez povšimnutí a také bez ochrany.
Podle údaju v literature opatrují samicky jikry a posléze embrya v tlamce 40 až 50 dní, než je vypustí. U techto údaju ale obvykle chybí údaj o teplote vody. Podle mých zkušeností trvá inkubace pri bežné akvarijní teplote kolem 26°C zhruba 30 - 35 dní. Delší inkubace muže být samozrejme zpusobena práve nižší teplotou vody. Nekterí chovatelé uvádejí teplotu 24°C jako dostatecnou pro chov techto ryb, protože v jezere žijí v hlubších vodách. Ackoli nelze poprít jistou logiku tohoto tvrzení, já tento model nepoužívám. Nehodlám ho ale ani zpochybnovat. Pocty odchovaných mládat se u normálne velkých a normálne krmených samic obvykle pohybují mezi 5 až 40 kusy od jedné samicky. Mládata jsou ihned po vypuštení pomerne velká a mají již zretelný pruhovaný vzor. Jako první potravu jim mužeme bez obav predložit drobnejší plankton. Jejich rust je pri dobrém krmení velmi rychlý a stejnomerný.
V souvislosti s mládaty bych se ješte pozastavil u jednoho problému. V nekterých odborných cláncích a z úst nekterých chovatelu jsem zaznamenal názor, že takzvaný „rozštep“ pruhu nebo zdvojení slabších pruhu na místo jednoho puvodního, je vec normální a bežne se u cyphotilápií vyskytuje i v prírode. To je ale naprostý nesmysl respektive úcelová dezinformace. Za posledních pár let jsem mel možnost u importních firem videt nebo i prímo ve svých nádržích chovat nejméne nekolik stovek kusu cyphotilápií nekolika ras, které pocházely z odchytu v jezere. Ani u jediné ryby jsem podobný defekt nevidel. Od svých odchytových generacních ryb jsem v prubehu doby odchoval nekolik set mládat. Napríklad od C. gibberosa „Kapampa“ to bylo cca 400 kusu mládat, od C. frontosa „Cape Bangwe“ pak cca 1.200 kusu. Ani u jediného mládete se defekt pruhu neobjevil. Vím ale o nekolika prípadech, kdy chovatelé zkrížili mezi sebou dve sice podobné, ale presto rozdílné geograficky rasy. Mládata z techto spojení vždy vykazovala vysoké procento defektu pruhu. Chtel bych na tomto míste apelovat na prípadné zájemce o chov techto ryb a poprosit je, aby podobne nekvalitne zbarvené ryby nekupovali a nezarazovali do svého chovu. Výrazne tím napomohou zachování cistoty ras techto bezesporu krásných cichlid. Na vine je samozrejme clovek, nikoli ryba samotná. Pouze ignorací takových rybek ovšem mužeme podobné praktiky temto nezodpovedným chovatelum, nerkuli podvodníkum, znechutit. Na záver bych chtel ješte poprát všem soucasným i budoucím chovatelum techto nádherných a majestátních ryb mnoho krásných chvil pred akváriem.

Text: Miroslav Kraut

Literatura:
Ad Konings, 1988 : TANGANJIKA CICHLIDEN. Verduijn Cichlids
Ad Konings, 1999 : TANGANJIKA_CICHLIDEN in ihrem natürlichen Lebensraum. Cichlid Press
Angel M. Fitor, 2008: TANGANYIKA AFRICA´S INLAND SEA
Uživatelský avatar
A+I
akvamalawi člen
 
Příspěvky: 2910
Obrázky: 58
Registrován: 07 dub 2007, 22:11

Příspěvekod brova » 27 říj 2010, 10:11

Super článek. :o :24: Článků, o pro mne, nejmilovanějších rybách z Tanganyiky, není nikdy dost. :lol:
Uživatelský avatar
brova
akvamalawi člen
 
Příspěvky: 1816
Obrázky: 101
Registrován: 22 srp 2007, 17:59
Bydliště: Praha

Příspěvekod jerry1 » 27 říj 2010, 13:36

i tento clanek je velmi zajimavy :24:
Uživatelský avatar
jerry1
častý přispívatel
 
Příspěvky: 408
Obrázky: 49
Registrován: 23 srp 2006, 16:16
Bydliště: Beroun

Příspěvekod Ruda » 31 říj 2010, 19:42

Super!
Uživatelský avatar
Ruda
akvamalawi člen
 
Příspěvky: 992
Obrázky: 84
Registrován: 19 pro 2006, 20:14
Bydliště: Vrchlabí


Zpět na Akva Frontosa & Gibberosa

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron