Eretmodus cyanostictus
Napsal: 17 říj 2007, 10:12
Eretmodus cyanostictus
Eretmodus cyanostictus patří do skupiny takzvaných goby cichlid. Tato skupina zahrnuje všechny ryby druhů Eretmodus, Spathodus a Tanganicodus. Stejně jako ostatní goby cichlidy se E. cyanostictus živí oškrabáváním porostu řas a má zajímavý způsob rozmnožování – mladé v tlamce nosí postupně oba rodiče.
Přirozeným prostředím goby cichlid je příbojová zóna, kterou představuje vrchní metr vody při pobřeží. Tato lokalita je nazývána příbojovou, kvůli silným proudům a bouřlivým vlnám, které se zde lámou. S těmito podmínkami se goby umí vypořádat díky stlačenému tělu a dlouhé hřbetní ploutvi, stejně jako Labeotropheus trewavasae, který obývá obdobné útočiště v jezeře Malawi. S pomocí břišních a prsních ploutví se dokáží zafixovat mezi balvany. Další zvláštností je, že nemají funkční plovací měchýř, což znamená, že když neplavou, klesnou ke dnu jako kámen. Tato vlastnost jim také pomáhá nenechat sebou zmítat vlnami.
Přirozeným prostředím goby cichlid je příbojová zóna, kterou představuje vrchní metr vody při pobřeží. Tato lokalita je nazývána příbojovou, kvůli silným proudům a bouřlivým vlnám, které se zde lámou. S těmito podmínkami se goby umí vypořádat díky stlačenému tělu a dlouhé hřbetní ploutvi, stejně jako Labeotropheus trewavasae, který obývá obdobné útočiště v jezeře Malawi. S pomocí břišních a prsních ploutví se dokáží zafixovat mezi balvany. Další zvláštností je, že nemají funkční plovací měchýř, což znamená, že když neplavou, klesnou ke dnu jako kámen. Tato vlastnost jim také pomáhá nenechat sebou zmítat vlnami.
Eretmodus cyanostictus je monomorfní druh, ačkoli potěr vykazuje lehké známky dimorfizmu v prvních několika dnech po vypuštění – samci jsou tmavě hnědí, zatímco samice jsou světle hnědé. Tento drobný rozdíl však přetrvává pouze několik málo dní. Dospělé ryby mají pískovou barvu s devíti tmavými, svislými pruhy na bocích. Cyanostictus na obrázku je varianta z Kigomy, která má o něco více červené a oranžové barvy na ploutvích, než mívají severní varianty. E. cyanostictus dorůstá 8 cm, samice jsou asi o pětinu menší než samci.
Eretmodus cyanostictus se živí řasami, které oškrabuje ze skal. Má červené lopatkovité zuby, které mu napomáhají škrábat řasy a často po nich zůstávají dlouhé řady stop. Jejich tlamka je orientovaná směrem dolů, podobně jako u Labeotropheus trewavasae, možná ještě o něco víc. Umožňuje jim to lépe jíst v horizontální poloze, což má dvě výhody. Za prvé, mohou oškrabávat řasy ze skal, které jsou ponořeny pouze pár centimetrů pod vodou! A za druhé, tvar tlamky jim dovoluje se při jídle ke skále přitisknout, místo toho, aby vystavovali celé tělo proudu vody ve vertikální poloze.
V akváriu by měla být ze spousty kamenů vytvořena zákoutí a škvíry. Tato ryba se bude pást na všech řasách, které na kamenech vyrostou. Růst řas lze podpořit silným osvětlením, nejlépe porostou na kamenech, které jsou nejblíže k hladině. V nádrži se E. cyanostictus zdržuje převážně ve střední a horní části skalky, pravděpodobně proto, že tam nejlépe rostou řasy.
Jako substrát by měl být použit písek. Důvod je ten, že u spousty divokých jedinců byl ve střevech nalezen písek společně s hmotou řasy. Přestože to nebylo prokázáno, existuje hypotéza, že zrnka písku pomáhají rozmělnit těžce stravitelnou řasu, stejně jako u ptáků, kteří k rozmělnění potravy polykají oblázky. Tuto hypotézu podporuje také to, že populace Eretmodů v příbojové zóně bez písku jsou vždy málo početné.
Eretmodus cyanostictus se živí řasami, které oškrabuje ze skal. Má červené lopatkovité zuby, které mu napomáhají škrábat řasy a často po nich zůstávají dlouhé řady stop. Jejich tlamka je orientovaná směrem dolů, podobně jako u Labeotropheus trewavasae, možná ještě o něco víc. Umožňuje jim to lépe jíst v horizontální poloze, což má dvě výhody. Za prvé, mohou oškrabávat řasy ze skal, které jsou ponořeny pouze pár centimetrů pod vodou! A za druhé, tvar tlamky jim dovoluje se při jídle ke skále přitisknout, místo toho, aby vystavovali celé tělo proudu vody ve vertikální poloze.
V akváriu by měla být ze spousty kamenů vytvořena zákoutí a škvíry. Tato ryba se bude pást na všech řasách, které na kamenech vyrostou. Růst řas lze podpořit silným osvětlením, nejlépe porostou na kamenech, které jsou nejblíže k hladině. V nádrži se E. cyanostictus zdržuje převážně ve střední a horní části skalky, pravděpodobně proto, že tam nejlépe rostou řasy.
Jako substrát by měl být použit písek. Důvod je ten, že u spousty divokých jedinců byl ve střevech nalezen písek společně s hmotou řasy. Přestože to nebylo prokázáno, existuje hypotéza, že zrnka písku pomáhají rozmělnit těžce stravitelnou řasu, stejně jako u ptáků, kteří k rozmělnění potravy polykají oblázky. Tuto hypotézu podporuje také to, že populace Eretmodů v příbojové zóně bez písku jsou vždy málo početné.
Příbojová zóna má lehce vyšší pH, protože rozbouřená voda rychle uvolňuje CO2. Voda je naopak dobře prokysličená. Goby se těmto podmínkám přizpůsobili a proto vyžadují vodu s vysokým obsahem kyslíku. Dobrý skrápěný filtr a jeden nebo několik vzduchovacích kamenů pomohou udržet dostatečně prokysličenou vodu.
Goby se nejlépe chovají v párech. V nádrži je možné chovat více než jeden pár, ale uvědomte si, že mohou být vůči sobě poměrně útočné. Jeden pár může být chován v nádrži o objemu nejméně 150 litrů, ale dva páry by neměly být v nádrži menší než 280 litrů. Obecně se k sobě goby mohou chovat hodně nehezky, ale jakmile se utvoří pár, boj skončil. Samci a samice vytvoří pár na celý život.
E. cyanostictus si netvoří trvalá teritoria, ale když se připravují ke tření a vyberou si místo (obyčejně plochý kámen), budou ho bránit samec i samice. Jakýkoli divák, který se přiblíží příliš blízko, bude důrazně zahnán. Tření E. cyanostictus neprobíhá v typické T-pozici, kterou obyčejně vídáme u jiných druhů cichlid. Místo toho plavou bok po boku s hlavami blízko u sebe. Samice se při kladení jiker bude třást a pak se rychle otočí, aby je sebrala. Samec se poté třese zatímco jikry oplodňuje, právě v momentě, kdy samice jikry sbírá.
Jak už bylo výše zmíněno, E. cyanostictus je tlamovec, u kterého mladé nosí oba rodiče. Po 10 – 12 dnech nošení, samice vyvine velké úsilí, aby samce zaujala. V okamžiku, kdy už to vypadá, že se chystají opět vytřít, samice pomalu a systematicky předá každé mládě samci, který je lapí do tlamky. Ten pak mladé nosí dalších 7 – 10 dní.
Velikost vrhu je 10 – 30 jiker. Jakmile je potěr samcem vypuštěn, rodiče se o ně dále nestarají. Samec může být (v noci) přeloven do odchovné nádrže, kde může vypustit potěr předtím, než ho vrátíme zpět. Alternativně může být použit balkón/plošina ponořená pár centimetrů pod hladinu, kterou nainstalujeme do hlavní nádrže. Samec tam vypustí mladé, protože budou díky malé hloubce v bezpečí před predátory.
E. cyanostictus doporučuji krmit Spirulinovými vločkami. Mysis a cyklop jsou dobrou doplňkovou stravou, ale artemiím se vyhněte za každou cenu. Vhodnými spoluobyvateli nádrže jsou ostatní řasožravé tanganické ryby, jako jsou Tropheusy a Simochromisy.
Goby se nejlépe chovají v párech. V nádrži je možné chovat více než jeden pár, ale uvědomte si, že mohou být vůči sobě poměrně útočné. Jeden pár může být chován v nádrži o objemu nejméně 150 litrů, ale dva páry by neměly být v nádrži menší než 280 litrů. Obecně se k sobě goby mohou chovat hodně nehezky, ale jakmile se utvoří pár, boj skončil. Samci a samice vytvoří pár na celý život.
E. cyanostictus si netvoří trvalá teritoria, ale když se připravují ke tření a vyberou si místo (obyčejně plochý kámen), budou ho bránit samec i samice. Jakýkoli divák, který se přiblíží příliš blízko, bude důrazně zahnán. Tření E. cyanostictus neprobíhá v typické T-pozici, kterou obyčejně vídáme u jiných druhů cichlid. Místo toho plavou bok po boku s hlavami blízko u sebe. Samice se při kladení jiker bude třást a pak se rychle otočí, aby je sebrala. Samec se poté třese zatímco jikry oplodňuje, právě v momentě, kdy samice jikry sbírá.
Jak už bylo výše zmíněno, E. cyanostictus je tlamovec, u kterého mladé nosí oba rodiče. Po 10 – 12 dnech nošení, samice vyvine velké úsilí, aby samce zaujala. V okamžiku, kdy už to vypadá, že se chystají opět vytřít, samice pomalu a systematicky předá každé mládě samci, který je lapí do tlamky. Ten pak mladé nosí dalších 7 – 10 dní.
Velikost vrhu je 10 – 30 jiker. Jakmile je potěr samcem vypuštěn, rodiče se o ně dále nestarají. Samec může být (v noci) přeloven do odchovné nádrže, kde může vypustit potěr předtím, než ho vrátíme zpět. Alternativně může být použit balkón/plošina ponořená pár centimetrů pod hladinu, kterou nainstalujeme do hlavní nádrže. Samec tam vypustí mladé, protože budou díky malé hloubce v bezpečí před predátory.
E. cyanostictus doporučuji krmit Spirulinovými vločkami. Mysis a cyklop jsou dobrou doplňkovou stravou, ale artemiím se vyhněte za každou cenu. Vhodnými spoluobyvateli nádrže jsou ostatní řasožravé tanganické ryby, jako jsou Tropheusy a Simochromisy.
Autor: Marc Elieson © Cichlid-Forum.com
Překlad: Martin Fryč (Márty)
Zdroj: http://www.cichlid-forum.com/articles/e ... tictus.php