Mám relativně nové akvárium s početnou skupinou Pseudotropheus DeMasoni ze stejné krve. Do budoucna jsem to chtěl prokřížit s jinou krví, nejlépe "modrou". Ale nějak jsem to zatím aktivně neřešil. Říkal jsem si, že se určitě něco naskytne a správný čas na sebe upozorní.
Před časem jsem si prohlížel fotky na tomto fóru. Zajímali mě především DeMasoni, jakožto držitele stejného druhu. Hrozně se mi tam jedna zalíbila, vytisknul jsem jí a položil hned pod monitory v práci, čili celé dny na očích. Co se nestalo, před pár dny (vztáhnuto na dnešní datum) se v sekci "Prodám" vyskytl inzerát na tohoto jedince s celou skupinou, přiložená byla ta fotka, na kterou v práci koukám. Docela mě to překvapilo. Po počátečním uvahách a obavách jestli by se tato skupina s mou snesla a dobře fungovala, jsem se rozhodl skupinu zakoupit. Byl jsem naštěstí první a za mnou jedeč člověk v řadě.
Prodejce byl z Plzně a já se rozhodl, jako pražská náplava, která zatím nemá automobil, dojet pro ně "žlutým" autobusem. Idea byla taková, že odjedu v 10:00 z Prahy, v 11:00 budeme v Plzni na nádraží, kde laskavý prodejce bude čekat s rybami, já je na místě převezmu a rovnou tím samým autobusem pojedu zpět domu ve 12:00. Po krásné 37-mi ninutové cestě metrem z Hloubětína na Zličín jsem na nástupišti zjistil, že je pro tuto linku docela zájem a už nebyly volní lístky. Jako pětileté dítě ztracené na bleším trhu, jsem se začal vyptávat kolem a tím na sebe dal vědět. V okamžiku mi klepe neznámá ruka na rameno. Otočím se a hledím na mladou sympatickou slečku. Otočím hlavu o 10[sup]O[/sup] doleva a hledím na Jeptišku v postarším věku. Slečna mi sdělila, že viděla, že jsem ve stejné situaci jako oni a nabídla mi, jestli nechci s ní a se sestrou představenou jet autem jejího přítele. Že jí rodí kamarádka a potřebuje tam opravdu co nejrychleji být. Já jsem tedy oněmnělý přikývl a sestra už to měla domluvené z dřívějška. Už poučený, jsem si koupil lístek na 12:00 z Plzně. Dojeli jsme na Anděla, kam řidičce přivezl auto přítel z jiného koutu prahy. Nasedneme a po bloudění jednosměrkami jsme najeli na správný směr, pro mě autobusové nádraží Plzeň. Čas tekl. Chtěl jsem odjezd z Plzně do Prahy na tu 12tou stihnou, za prvé kvůli rybám, aby nebyly dlouho bez kyslíku a za druhé kvůli sobě, protože by propadnul lístek a nebylo by jisté, že by bylo místo třeba na 13:00, a ani nevím, jestli ještě vůbec něco jelo, a stopovat s rybami se mi moc nechtělo. Zastavili jsme se na pumpě pro fuel, kde nás zdrželi nějací šašci, kteří nechali auto u stojanu a šli dovnitř na kafíčko. Zpoždění, čas tekl. Po vyhrabání se z pumpy a pokračování do Plzně, jsme se od sjezdu do města nechali navigovat ctihodnou sestrou. Nevim, jestli jste to někdy zažili, ale zkuste si to představit. Dorazili jsem konečně na udajné nádraží. Tam ale nebylo nic jiného, než hromady hlíny. Čas tekl. No nebudu to protahovat, doběhl jsem na zastávku asi 2-3 minuty před odjezdem, tak tak jsem stihl vyzvednou ryby a prohodit pár slov. Dostal jsem navíc kytku a jednu DeMasonku. Po příjemné cestě domu ve žlutém autobuse s příjemnou stevardkou a čokoládou zdarma, nezapomínaje fungl sluchátka a BigBang Theory v originále, následovala cesta metrem a vpuštění ryb.
Nyní ryby plavou v nádrží a jsou nejjasnější částí. A tak mi plavě v nádrži ta samá ryba, na kterou jsem přes měsíc koukal v práci a obdivoval ji. Teď ji mohu obdivovat naživo...