Už jsem se o kousek výš zmínila o akvárku, které jsem v srpnu 2000 objevila v domě mého nynějšího manžela. Bylo to v době pro mne velice
složité a nynější manžel, vzácný člověk, který mi tolik pomáhal všechno zvládnout, mne i s dětmi tehdy vzal na týden ke své mamce do západních Čech, na odpočinek.
V obýváku v rohu stálo obří (z mého pohledu tehdy) rohové, 300litrové akvárium a v něm plno ryb, které jsem nikdy neviděla - čichavci perle?oví, ancistrusi, kančík červenooký, pancéřníci, BlackMolly a neonky. A plno rostlinek, které kvetly pod vodou - prostě nádhera, která mi šmahem vzala dech. Vzápětí se mi vybavilo, jak jsem pečovala o své akvárium jako dítě a neodolala jsem otázce - kolik to zabere času vypustit každý týden vodu, vyprat písek, přesadit kytky, naaranžovat zpátky kořeny....
Nikdo se mé neznalosti nesmál, manžel s maminou mi vysvětlili, jak se v dnešní době o akvárka pečuje, ukázali externí filtr, odkalovací zvon a najednou to přišlo! Do ruky se mi dostala dlouhá krabička od topítka a na ní fotka Melanotaenia boesemani. Jsem člověk pravoúhlého vkusu, takže jednoduchá kombinace modré a žluté mne opravdu uchvátila. Nabyté znalosti o tom, jak probíhá moderní péče o AQ nastartovaly doslova honbu za získáním alespoň obecného přehledu o rybách, začala jsem rodinu (mezitím jsem poslala do háje prvního manžela a vzala si akvaristu zachránce) terorizovat neustálým očumováním v akvaristikách a studiem knih o akvaristice s tím, že jednou se mi jistě Melanotaenia boesemani podaří sehnat a že si založím vlastní akvárko tady na Mělníku. Na podzim 2001 jsem si vydupala předčasný dárek k vánocům - akvarijní komplet 112litrů (víc jsem v žádném případě nechtěla, aby se nepropadla podlaha... cha cha cha) a už jsem se v tom vezla. Založila jsem standardní zeleninovou nádrž, M.boesemani jsem sehnala v Domažlicích, postupně jsem doplňovala ostatní - pancéřníky, ancistrusy, parmičky duhové.
Neminula mne obvyklá začátečnická chyba - vyvařený, ještě teplý kořen jsem umístila do nádrže a zahájila velkochov nálevníků. Během roku, jak ryby rostly a nechcípaly a já jsem zjistila, že podlaha se nepohnula, napadlo mne, že to byla pěkná blbost koupit tak malé akvárko! Chtěla jsem ho prodat a koupit velké, ale takové kšefty jsou prodělečné. Spásně mne napadlo pořídit ještě jedno takové a postavit ho vedle.
Trochu jinak osadit, obydlet jinými rybami a kochat se 160cm širokou panoramou. Záměr vyšel dokonale.
Jen to začalo vyžadovat trochu víc času na údržbu, takže se mi jednou ve spěchu povedlo zapnout filtr aniž bych měla napojené hadice a jednou se mi povedlo prohodit hadice a když jsem pochopila co jsem spletla, odpojila jsem je od filtru a zjistila pro změnu, jak ohromnou rychlost dokáže voda vyvinout, otevřu-li jí cestu pro zpětný chod...
Inu, chybami se člověk učí. A to jsem ještě netušila, že se jednou budu starat o manželovu 300litrovou nádrž a pouhý fakt, že jsem malá,
mne dovede až k malawijským cichlidám.....