Tahle historka je poněkud zvláštní a také se ze zcela zvláštní situace zrodila. Téměř každý jsme pravděpodobně již někdy ve svém akvaristickém životě zažili situaci, kdy jsme buď vlastní chybou, neopatrností nebo jen nedopatřením způsobili v akváriu někdy menší a někdy větší pohromu.
Chovem akvarijních ryb zabývám od svých deseti let a dodnes vzpomínám na svoje první „akvárium“, jímž byla osmihranná láhev, jen vzdáleně se podobající pozdějším litým elementkám a první paví očka, tehdy ještě v původním divokém zbarvení, protože barevné a závojové variety se objevily až později.
Za ta dlouhá léta se pamatuji na to, jak jsem pro ohřívání vody v akváriu z odporů, zkumavky a křemičitého písku vyráběl topítko a jak jsem musel hlídat teplotu, abych ryby neuvařil, pokud nebylo správně dimenzováno. S takovýmhle vybavením se občas stalo, že se něco neuhlídalo a už tady byla katastrofa.
Později se technika kolem akvaristiky neustále vylepšovala a také se dařilo při občasném zájezdu do tehdejší NDR koupit silikonové lepidlo Cenusil a slepit si první vlastní akvárium a dovézt si rybky, které ještě na chudém českém trhu nebyly. Takhle jsem si přivezl své první halančíky a také první tlamovce z východoafrických jezer, u nichž jsem nakonec zůstal a věnuji se jim už více než dvacet let.
V současnosti mám akvárium o rozměrech 270 x 65 x 70 cm, osvětlení s hodinami, řídícími jeho zapínání a vypínání, se dvěma externími filtry Eheim s ohřívačem a termostatem. Vzduchování nepoužívám, protože v akváriu je dostatek rostlin, hladina je dostatečně velká a jeden z filtrů „běhá“ v cyklech (tj. filtrační náplně jsou v průběhu cyklu chvíli zaplavenu vodou a chvíli na vzduchu). Vzduchování a neočkování nepoužívám. Akvárium mám umístěno v pracovně – trucovně. Osazenstvo tvoří cca 150 – 200 malawijských cichlid ve velikosti od nejmenších čerstvě vypuštěných potěrů až po dospělé „generační“ ryby. Tedy tvoří – teď už to zase budu moci říci, protože se už zase nový potěr objevil. Ale ještě před měsícem jsem o takovém stavu mohl hovořit jen v minulém čase.
Ptáte se proč? Na to platí staré české přísloví „Práce kvapná, málo platná“ a byla by to historka pro zasmání, kdyby její následky tak nebolely.
V dubnu jsem se chystal vyrazit na potápění do súdánských vod Rudého moře a protože to bylo skoro na tři týdny, bylo nutné provést v akváriu takovou údržbu, aby nedošlo po dobu mé nepřítomnosti k nějaké nečekané události. Poslední víkend před odjezdem jsem se tedy vrhl do akvária, vypral náplně v jednom z filtrů, vypral vnitřní předfiltr, tvořený velkou kostkou bioakvacitu, který je vložena v polystyrénovém pozadí, odsál veškerý volný detrit ze dna nádrže, vyměnil cca čtvrtinu vody v nádrži a zkrátil rostliny na minimální délku, aby měly dostatek prostoru pro následující tři týdny.
Tohle všechno jsem stihnul v sobotu a ještě večer jsem vše znovu nainstaloval, nakrmil jsem ryby a s pocitem dobře vykonané práce jsem usínal s tím, že v neděli si ještě přichystám vše na dovolenou.
Když jsem v neděli ráno přišel k akváriu, abych nakrmil a zkontroloval, zda vše funguje jak má, myslel jsem, že ještě spím. Jenže to nebyl sen. Všechny dospělé ryby pluly v akváriu při hladině břichem vzhůru. Rychlý pohled na techniku ukázal, kde se stala chyba. Teplota v akváriu ukazovala skoro 33°C a topení v obou filtrech „pracovalo“ naplno. Rychle jsem vypnul topení a zatímco jsem zapojil hadici, jíž jsem vypouštěl z akvária vodu do odpadu, nečekal jsem až bude hadice volná a kbelíkem jsem souběžně lil studenou vodu do akvária. Když jsem tímhle způsobem nanosil do akvária asi 30 kbelíků vody, teplota klesla zase ke 28°C a já jsem začal zjiš?ovat škody.
Byla to situace, při které bych se raději neviděl. Každý akvarista tenhle pocit jistě pochopí, i kdyby podobnou situaci nezažil. Zatímco ryby ve velikosti od 1 cm do 6-7 cm už zase normálně plavaly po akváriu, všechny dospělé ryby s výjimkou dvou samiček Ps. lombardoi a jedné M. estherae RB už byly mrtvé nebo odcházely v průběhu záchranné operace. Mezi uhynulými byly všechny rybky včetně mladých od Ps. demasoni, které jsou zřejmě choulostivější na takovéto kritické situace. Při záchranné misi jsem zjistil že několik ryb sice plulo břichem vzhůru, ale ještě pohybovaly skřelemi. Ty jsem honem dal do malého akvária se silným vzduchováním a doufal, že přežijí.
Bohužel, postupně odcházely jedna po druhé a já jsem je přidával do kbelíku k ostatním. Bylo mezi nimi spousta samiček s jikrami v tlamkách. Nakonec bylo těch ryb půl kbelíku, když jsem ještě rozebral všechny skalky a prohlédl jeskyňky a úkryty, aby uhynulé ryby nezůstaly v akváriu. Jednou z posledních ryb, kterou jsem z malého akvária odstraňoval, když přestala jevit poslední známky pohybu skřelí, byla samička Aulonocara sp. Red Rubin. Jak jsem ji odkládal do kbelíku, vykoukl jí z pootevřené tlamky kousek ocásku. Vzal jsem ji znovu do ruky a otevřel tlamku. Představte si že tlamka byla plná již vykuleného potěru. Hned jsem ji vložil do malého akvária a pod vodou jí znova naplno otevřel tlamku, ze které postupně vyplulo do vody osmnáct rybiček s již stráveným žloutkovým váčkem. To byly ale jediné zachráněné ryby. Vše ostatní už bylo nenávratně ztraceno. Kdo někdy viděl dospělé nádherně vybarvené ryby v plné síle, které jsem svou neopatrností takhle připravil o život, jistě pochopí mé pocity.
Jak se to stalo? Když jsem totiž vkládal oba digitální termostaty na jejich místo mezi akváriem a zdí, nevšiml jsem si, že při vkládání jsem nepozorností pootočil kolečkem nastavení teploty vysoko nad 30°C místo obvyklých 26°C. Obě topení celou noc vydatně ohřívala vodu a filtry ji rozmís?ovaly vytrvale a rovnoměrně po celém akváriu. Tento faktor společně s tím, že jeden filtr a předfiltr byly čerstvě vyprané (by? ve vodě z akvária), rostliny byly silně zredukované (by? v noci asimilace neprobíhá) a zřejmě společně s faktem, že teplá voda pravděpodobně zahubila i část bakterií z filtrů, způsobil, že akutní nedostatek kyslíku ve vodě nepřežily právě dospělé ryby, jejichž aktivita (tření, nošení jiker a potěru v tlamkách, vzájemné půtky a souboje o potravu) je vyšší než u drobného potěru a mladých ryb poschovávaných v úkrytech.
Další průběh už mi nové překvapení nepřipravil a já jsem po příslušných instrukcích rodině za dva dny odletěl na dovolenou. Samozřejmě že jsem celou dobu trnul co mne asi při návratu čeká. Bohužel byl jsem celou dobu na moři a mobil neměl signál a tak jsem nemohl ani esemeskovat. To byl ale napnelizmus! Když jsem se po třech týdnech vrátil, akvárium bylo už zase zarostlé (pod hladinou cca deseticentimetrová houština propletených vrcholků rostlin), mladé ryby zdravé a čilé a potěr aulonocar, které jsem nazval pohrobky, plaval v malé osmdesátilitrové nádrži, do které jsem ho před odjezdem umístil a měl se čile k světu. Dnes už jsou samozřejmě všechny rybky umístěny ve velkém akváriu a největší sameček Red Rubin se začíná vybarvovat. A já se chystám, že pár aulonocar odlovím a daruji je někomu, aby ji nebylo v akváriu tolik. Zredukoval jsem stejným způsobem nadbytečné ryby ostatních druhů, aby počet dospělých či dospívajících ryb od každého druhu nebyl vyšší než v průměru deset ryb. Mladé rybky ostatních druhů již také dospívají a samečci jsou v někteří zcela (Cop. borleyi Kadango, M. estherae RB a OB) a někteří téměř vybarveni (Sc. fryeri, M. auratus a další). Některé rybky se začínají třít, první samičky nosí jikry v tlamkách a před třemi dny už jsem zahlédl první mrňousky vykukovat mezi kameny a z rostlin. To je už veselejší konec celé té smutné události, který ukazuje, že život jde dál.
Přeji všem aby neudělali stejnou chybu, jakou jsem udělal já a to je důvodem, proč jsem se rozhodl napsat tenhle článek. A také poznání, že život a příroda nás občas překvapí také mile.
Chovem akvarijních ryb zabývám od svých deseti let a dodnes vzpomínám na svoje první „akvárium“, jímž byla osmihranná láhev, jen vzdáleně se podobající pozdějším litým elementkám a první paví očka, tehdy ještě v původním divokém zbarvení, protože barevné a závojové variety se objevily až později.
Za ta dlouhá léta se pamatuji na to, jak jsem pro ohřívání vody v akváriu z odporů, zkumavky a křemičitého písku vyráběl topítko a jak jsem musel hlídat teplotu, abych ryby neuvařil, pokud nebylo správně dimenzováno. S takovýmhle vybavením se občas stalo, že se něco neuhlídalo a už tady byla katastrofa.
Později se technika kolem akvaristiky neustále vylepšovala a také se dařilo při občasném zájezdu do tehdejší NDR koupit silikonové lepidlo Cenusil a slepit si první vlastní akvárium a dovézt si rybky, které ještě na chudém českém trhu nebyly. Takhle jsem si přivezl své první halančíky a také první tlamovce z východoafrických jezer, u nichž jsem nakonec zůstal a věnuji se jim už více než dvacet let.
V současnosti mám akvárium o rozměrech 270 x 65 x 70 cm, osvětlení s hodinami, řídícími jeho zapínání a vypínání, se dvěma externími filtry Eheim s ohřívačem a termostatem. Vzduchování nepoužívám, protože v akváriu je dostatek rostlin, hladina je dostatečně velká a jeden z filtrů „běhá“ v cyklech (tj. filtrační náplně jsou v průběhu cyklu chvíli zaplavenu vodou a chvíli na vzduchu). Vzduchování a neočkování nepoužívám. Akvárium mám umístěno v pracovně – trucovně. Osazenstvo tvoří cca 150 – 200 malawijských cichlid ve velikosti od nejmenších čerstvě vypuštěných potěrů až po dospělé „generační“ ryby. Tedy tvoří – teď už to zase budu moci říci, protože se už zase nový potěr objevil. Ale ještě před měsícem jsem o takovém stavu mohl hovořit jen v minulém čase.
Ptáte se proč? Na to platí staré české přísloví „Práce kvapná, málo platná“ a byla by to historka pro zasmání, kdyby její následky tak nebolely.
V dubnu jsem se chystal vyrazit na potápění do súdánských vod Rudého moře a protože to bylo skoro na tři týdny, bylo nutné provést v akváriu takovou údržbu, aby nedošlo po dobu mé nepřítomnosti k nějaké nečekané události. Poslední víkend před odjezdem jsem se tedy vrhl do akvária, vypral náplně v jednom z filtrů, vypral vnitřní předfiltr, tvořený velkou kostkou bioakvacitu, který je vložena v polystyrénovém pozadí, odsál veškerý volný detrit ze dna nádrže, vyměnil cca čtvrtinu vody v nádrži a zkrátil rostliny na minimální délku, aby měly dostatek prostoru pro následující tři týdny.
Tohle všechno jsem stihnul v sobotu a ještě večer jsem vše znovu nainstaloval, nakrmil jsem ryby a s pocitem dobře vykonané práce jsem usínal s tím, že v neděli si ještě přichystám vše na dovolenou.
Když jsem v neděli ráno přišel k akváriu, abych nakrmil a zkontroloval, zda vše funguje jak má, myslel jsem, že ještě spím. Jenže to nebyl sen. Všechny dospělé ryby pluly v akváriu při hladině břichem vzhůru. Rychlý pohled na techniku ukázal, kde se stala chyba. Teplota v akváriu ukazovala skoro 33°C a topení v obou filtrech „pracovalo“ naplno. Rychle jsem vypnul topení a zatímco jsem zapojil hadici, jíž jsem vypouštěl z akvária vodu do odpadu, nečekal jsem až bude hadice volná a kbelíkem jsem souběžně lil studenou vodu do akvária. Když jsem tímhle způsobem nanosil do akvária asi 30 kbelíků vody, teplota klesla zase ke 28°C a já jsem začal zjiš?ovat škody.
Byla to situace, při které bych se raději neviděl. Každý akvarista tenhle pocit jistě pochopí, i kdyby podobnou situaci nezažil. Zatímco ryby ve velikosti od 1 cm do 6-7 cm už zase normálně plavaly po akváriu, všechny dospělé ryby s výjimkou dvou samiček Ps. lombardoi a jedné M. estherae RB už byly mrtvé nebo odcházely v průběhu záchranné operace. Mezi uhynulými byly všechny rybky včetně mladých od Ps. demasoni, které jsou zřejmě choulostivější na takovéto kritické situace. Při záchranné misi jsem zjistil že několik ryb sice plulo břichem vzhůru, ale ještě pohybovaly skřelemi. Ty jsem honem dal do malého akvária se silným vzduchováním a doufal, že přežijí.
Bohužel, postupně odcházely jedna po druhé a já jsem je přidával do kbelíku k ostatním. Bylo mezi nimi spousta samiček s jikrami v tlamkách. Nakonec bylo těch ryb půl kbelíku, když jsem ještě rozebral všechny skalky a prohlédl jeskyňky a úkryty, aby uhynulé ryby nezůstaly v akváriu. Jednou z posledních ryb, kterou jsem z malého akvária odstraňoval, když přestala jevit poslední známky pohybu skřelí, byla samička Aulonocara sp. Red Rubin. Jak jsem ji odkládal do kbelíku, vykoukl jí z pootevřené tlamky kousek ocásku. Vzal jsem ji znovu do ruky a otevřel tlamku. Představte si že tlamka byla plná již vykuleného potěru. Hned jsem ji vložil do malého akvária a pod vodou jí znova naplno otevřel tlamku, ze které postupně vyplulo do vody osmnáct rybiček s již stráveným žloutkovým váčkem. To byly ale jediné zachráněné ryby. Vše ostatní už bylo nenávratně ztraceno. Kdo někdy viděl dospělé nádherně vybarvené ryby v plné síle, které jsem svou neopatrností takhle připravil o život, jistě pochopí mé pocity.
Jak se to stalo? Když jsem totiž vkládal oba digitální termostaty na jejich místo mezi akváriem a zdí, nevšiml jsem si, že při vkládání jsem nepozorností pootočil kolečkem nastavení teploty vysoko nad 30°C místo obvyklých 26°C. Obě topení celou noc vydatně ohřívala vodu a filtry ji rozmís?ovaly vytrvale a rovnoměrně po celém akváriu. Tento faktor společně s tím, že jeden filtr a předfiltr byly čerstvě vyprané (by? ve vodě z akvária), rostliny byly silně zredukované (by? v noci asimilace neprobíhá) a zřejmě společně s faktem, že teplá voda pravděpodobně zahubila i část bakterií z filtrů, způsobil, že akutní nedostatek kyslíku ve vodě nepřežily právě dospělé ryby, jejichž aktivita (tření, nošení jiker a potěru v tlamkách, vzájemné půtky a souboje o potravu) je vyšší než u drobného potěru a mladých ryb poschovávaných v úkrytech.
Další průběh už mi nové překvapení nepřipravil a já jsem po příslušných instrukcích rodině za dva dny odletěl na dovolenou. Samozřejmě že jsem celou dobu trnul co mne asi při návratu čeká. Bohužel byl jsem celou dobu na moři a mobil neměl signál a tak jsem nemohl ani esemeskovat. To byl ale napnelizmus! Když jsem se po třech týdnech vrátil, akvárium bylo už zase zarostlé (pod hladinou cca deseticentimetrová houština propletených vrcholků rostlin), mladé ryby zdravé a čilé a potěr aulonocar, které jsem nazval pohrobky, plaval v malé osmdesátilitrové nádrži, do které jsem ho před odjezdem umístil a měl se čile k světu. Dnes už jsou samozřejmě všechny rybky umístěny ve velkém akváriu a největší sameček Red Rubin se začíná vybarvovat. A já se chystám, že pár aulonocar odlovím a daruji je někomu, aby ji nebylo v akváriu tolik. Zredukoval jsem stejným způsobem nadbytečné ryby ostatních druhů, aby počet dospělých či dospívajících ryb od každého druhu nebyl vyšší než v průměru deset ryb. Mladé rybky ostatních druhů již také dospívají a samečci jsou v někteří zcela (Cop. borleyi Kadango, M. estherae RB a OB) a někteří téměř vybarveni (Sc. fryeri, M. auratus a další). Některé rybky se začínají třít, první samičky nosí jikry v tlamkách a před třemi dny už jsem zahlédl první mrňousky vykukovat mezi kameny a z rostlin. To je už veselejší konec celé té smutné události, který ukazuje, že život jde dál.
Přeji všem aby neudělali stejnou chybu, jakou jsem udělal já a to je důvodem, proč jsem se rozhodl napsat tenhle článek. A také poznání, že život a příroda nás občas překvapí také mile.