Proč právě Afrikať
[align=justify]Jsem nová členka Vaší „rybí společnosti“ a chtěla bych Vám povyprávět v kostce náš akvapříběh, jen tak, taky mám ráda, když o druhém vím aspoň něco. Jsme s mužem rybičkáři od nepaměti a jak se říká tělem i duší. 25 let společného života jsme prožili v osmém patře paneláku spolu s 2 400l vody různě rozmístěné po 78m2 a naše děti návštěvám svorně tvrdili, že máme rybičky raději než je. Nemáme vyložené favority, nemáme nej rybu, není o nic těžší při dodržení jejich přírodního prostředí a pravidelné péči chovat tropheuse nebo terčovce, proto s námi střídavě bydlely nádrže typu malawi, duboisy, oskaři, terčovci, čtverzubci a taky pokus o pravého holanďana(rostlinná nádrž jen s minimem malých ryb).
Jednoho dne děti vylétly z hnízda, podnikání už konečně přineslo pár korun a my si řekli postavíme si vlastní malý dům na důchod. Jak to asi funguje v každé pořádné rybí rodině, nejdřív bylo na papíře to vysněné megaakvárium , a pak se obstavělo „zbytečnými“ nutnými obvodovými zdmi. S sebou jsme si chtěli vzít jen naši šestistovku, se kterou jsme se nemohli rozloučit (bohatě zarostlá dvoumetrová nádrž se čtyřletými altumy,čichavci a hejnem rodostomusů), všechno ostatní se prodalo nebo rozdalo kamarádům.
U každého je mega někde jinde,u nás to znamenalo 4m délky, 1m šířky a 0,8m hloubky. Našimi dlouholetými oblíbenci byli totiž terčovci a ti mají rádi vyšší sloupec vody. Dům jsme plánovali rok a půl, stavěli další rok a půl (v místě nádrže se spádovala podlaha, na zahradě je 14-ti kubíková nádrž na deš?ovku jen pro terčovce, rozvody vody a odpadů jsou taky docela sranda a máme je roztahané po celém domě, co kdybychom chtěli jednou hobbypěstírničku, že-vždy? Vás to tady spousta zná).
Doma nám zatím po celou dobu stavby v pětistovce rostlo 30-ti hlavé hejno hnědých terčovců. Každý, kdo si doma vychovával ryby od malých, mi dá za pravdu, že k nim má podobný vztah jako k dětem-jestli jsou nabaštění tím úplně nejlepším krmením, jestli dobře kakají, jestli nemají odřenou šupinku, jestli netrucují v koutě…zkrátka dělali jsme možné i nemožné, aby nám dva roky prospívalo 30 ryb narostlých do cca 15cm v pro ně pidinádrži. Znamenalo to např. skladovat si deš?ovku v barelech a každé 3 dny měnit část vody, no užili jsme si, ale podařilo se a jednoho dne se kluci stěhovali do nového bydlení.
Naše meganádrž se trochu scvrkla, protože cena čtyřmetrového skla byla pro nás nereálná, zůstali jsme tedy u 3,20m a k ní je zboku přilepen 0,8m filtr. Má to své výhody, odpadl výtlak čerpadla, voda nikam nepadá a nedělá případný hluk.
Kluci si zvykli na volný prostor, všechno bylo parádní, studniční voda z vrtu míchaná s deš?ovkou jim vyhovovala, užívali jsme si to.
Přišla první zima, venkovní sběrná nádrž se odpojila a my museli vystačit se studniční tvrdou vodou. Skoro celou zimu se nic nedělo, jen nám ryby připadali nějaké plašší, občas některá ztmavla, ale jen nakrátko. Postupně jsme ale začali objevovat na rybách zježené šupiny a příznaky zaplísnění. UV nepomáhalo, zvednout teplotu v bezmála 3000l vody na 35oC moc nejde, v karanténě se vždycky pár ryb spravilo a sotva šly do velké nádrže, „osypaly“ se znova. Byli jsme bezradní, zkoušeli obvolávat terčovcové kamarády, co nás to vlastně postihlo, no, když jsme přišli asi o třetí rybu, muže napadlo nechat udělat znovu rozbor vody pro jistotu(byl potřeba pro kolaudaci studny a byl v pořádku). Jaké bylo naše zděšení, když hodnoty byly alarmující. Nemá cenu popisovat, co se stalo a proč, je to nadlouho, hrozilo nám udělat nový vrt někde jinde, s vodou se všechno nakonec podařilo vyřešit, ale stálo nás to úmrtí 19 ryb během třech týdnů a utracení zbytku v různých stádiích nemocí. Obrečela jsem to asi víc než odchod kdekterého příbuzného.
Tohle se stalo v březnu 2005.
Nějak u nás přestala být vůle něco s naším gigantem dělat. Prohánělo se v něm doteď pár tetřiček na zkoušku, testovala se voda, rostly rostliny. Po půl roce oddychového času na vzpamatování se začalo řešit, co do nádrže. Mohly tam jít altumy z šestistovky, kterým se mimochodem vůbec nic nestalo nebo nová osádka. Ale jaká? Manžel rezolutně zavelel, terčáci už ne. Takže zbývá holanďan, americké cichlidy, africké cichlidy, Asie. Jestli je tu mezi Vámi nějaká ženská, co se týden co týden stará o čištění a dokáže si představit lépe než chlap, co to znamená ponořit se do zhruba 75cm vody, odstřihnout uvadající lísteček na dně a nezmáčet si přitom přední polovinu hrudníku i s vlasy, pochopí, proč já zase nechtěla holanďana.
K mým ranním radostem patřilo uvařit si kávu, pustit internet a nalistovat www.diskusportal.de. Celou dobu, co jsme měli terčovce mne mrzelo, že něco podobného není u nás, pár lidí, co mají stejného koníčka, co jsou ochotní kdykoliv poradit, co se i sejdou u kafe na čumendu a pokec třeba i s celou rodinou. U nás asi nadšenci přes terčovce nejsou a nebo nemají potřebu komunikovat, kdysi tu diskuze byly, ale to je dávno. Při brouzdání jsem narazila na akvamalawi. A bylo rozhodnuto.
Je s kým pokecat, je se kde pochlubit, je kde volat o pomoc a radu, je kde získat spoustu informací a nezištných kontaktů, web je živý, spousta nadšenců, přesně to, co mi scházelo u terčáků.
Takže u nás kameny jsou nachystané, pozadí podle Danouše udělané, dneska došla zásilka z Ternocolour Třebíč a budeme natírat, po Vánocích volám do pěstíren a k mým ranním radostem teď patří uvařit si kávu, pustit internet a nalistovat www.akvamalawi.com. Díky Vám všem.[/align]
Hana Skolková