To je asi nejčastější otázka začínajících chovatelů, protože málokdo začíná s akvaristikou koupí 250 litrového akvária. A tento objem je právě oné minimum. Menší nádrže nedoporučuji z jasných důvodů. Chov tlamovců vyžaduje množství kamenitých útvarů, jeskyň a teras. Toto dosti snižuje objem vody v nádrži. V některých případech může objem klesnout i o třetinu. Větší objem vody také vykazuje lepší teplotní i biologickou stabilitu. Nedochází tak rychle k nebezpečným výkyvům v chemismu vody. Větší akvária také nabízejí více prostoru, které tyto ryby vyžadují. Samci jsou dosti teritoriální a to znamená, že hájí určitý prostor v nádrži. V nádržích s větší plochou dna dochází méně ke střetům (šarvátkám) mezi samci. Z toho vyplývá, že volíme spíše akvária hlubší a delší. Výška postačí do 50 cm vodního sloupce. Ideální „litráž“ nádrže se tedy pohybuje v rozmezí 300 – 400 litrů. Chov lze samozřejmě provozovat i v nádržích menšího objemu, ovšem není to ideální řešení.

Kvalitní filtrace se odráží na stavu vody, který je pro chov rozhodující. Špatný stav (stará voda) je zdrojem silného stresu, kterým ryby trpí. V konečném důsledku se může jednat i choroby vzniklé z důvodu špatného prostředí v nádrži. Ideálního stavu jsem dosáhl kombinací vnitřní mechanické a vnější biologické filtrace. Průtok filtrem pro mechanickou očistu vody by se měl pohybovat mezi 4 až 5 násobkem objemu vody v nádrži. Vhodnější je také použít více filtrů o menších výkonech, protože menší nejsou tak hlučné (jako jeden výkonný) a nehrozí, že se kvalita vody při výpadku jednoho z nich rapidně zhorší. Pro biologickou filtraci je vhodný vnější velkoobjemový filtr (tzv. kýblový filtr). Jako náplň doporučuji použít pouze materiály vhodné pro osídlení nitrifikačními bakteriemi (biopěna, keramické válečky, ježci, apod.). Biofiltrem by měl objem nádrže protéci maximálně dvakrát za hodinu.

Jinak chov můžeme provozovat i bez speciálního vybavení (např. bez iontoměničů, reversních osmóz, UV-sterilizátorů, apod.). Pro chov postačí kvalitní filtrace, vzduchování, dostatečné vyhřívání a osvětlení. Zvýšené nároky oproti obecné akvaristice jsou zejména v biologické filtraci.

Tady záleží na výchozí vodě (ta, která teče u Vás z vodovodu). Pro tlamovce je obecně vhodná zásaditá voda o pH 7 - 9, středně tvrdá až tvrdá s vodivostí průměrně 400 uS/cm. Upravovat vodu se daří jedlou sodou (NaHCO3 – hydrogenuhličitan sodný). Zvyšuje se alkalita vody, což má za následek zvýšení pH. Dále je možné vodu upravovat kuchyňskou solí (NaCl – chlorid sodný). Zvyšuje se tím vodivost vody. Ovšem praktické zkušenosti s úpravou vody mám takové, že to není potřeba. Mnoho chovatelů neupravuje žádným způsobem svou vodu a ryby jsou zdravé a plodné. Primárně ovšem záleží na výchozí vodě. Nejdůležitější je pH. To v každém případě udržovat nad hodnotu 7. Dále je nutné udržovat obsah dusitanů a dusičnanů na minimálních úrovních.

Tlamovci jsou ryby všežravé, ovšem preferují rostlinnou složku potravy. Vhodná je přirozená řasa. To ale v nádrži nemůže sloužit jako hlavní příjem potravy. Tlamovce obecně je vhodné krmit suchým krmivem (různé granule pro cichlidy, apod.), špenátem, spařenými listy salátu, strouhanou mrkví, banánem, hráškem, apod. Z živočišné složky doporučuji maximálně patentky, hrotnatky (Dapnia) a buchanky (Cyclops). V žádném případě nitěnky a strouhané hovězí srdce! Tyto složky jsou těžko stravitelné a mohou působit rybám zdravotní potíže. Mražené produkty je nutno nejprve nechat roztát (ve skleničce s teplou vodou například) a až poté zkrmovat. Všechny suroviny musí být řádně omyty!

Krmit by se mělo vícekrát za den. Obecně je to šetrnější k jejich zažívacímu traktu a zároveň i ke stavu vnitřního prostředí biotopu. Nárazové zakrmení přinutí ryby žrádlo spořádat všechno najednou a také prudce zhorší kvalitu vody (prudký nárůst dusíkatých látek). Ideální proto je rozdělit si krmnou dávku do několika menších a pravidelně během dne ryby krmit alespoň dvakrát až třikrát. Někdy je toto nemožné z důvodu časového vytížení a nezbude nic jiného, než zakrmit jednorázově. Je-li v nádrži kvalitní filtrace, biotop to ustojí bez velkých potíží.

Tlamovci jsou všežravci (ale v podstatě spíše býložravci) a rostlinná složka potravy je pro ně velmi důležitá. Velká skupina tlamovců (tzv. mbuna) žije u břehů, kde je vodní sloupec malý a voda silně prosvětlená. Na kamenech roste bohatý „koberec“ řas, které doslova spásají. Proto je řasa v akváriu příjemným zpestřením rybího jídelníčku.

Společně s tlamovci se dájí chovat i ryby odlišné čeledi, avšak zařízení biotopního akvária toto vylučuje. Jde pouze o dodržení určitých nepsaných pravidel. Když někdo zařizuje malawi akvárium, pak by se měl držet určitého vzhledu biotopu a skladby ryb. Když už přidávat jiné druhy, tak se alespoň držet v čeledi cichlid. Vhodnými spoluobyvateli jsou převážně ryby podobné velikosti a podobných nároků. Konkrétně to mohou být kančíci (Cichlasoma), Akary (Aequidens), apod. Možné je i chovat ryby užitečné, Pancéřníčci (Corydoras) či Krunýřovci (Ancistrus).

Tyto ryby vyžadují velkou společnost a málo početné skupiny jsou tudíž nevhodné. Ideální je chovat od jednoho druhu 5 – 10 ryb v poměru 2 : 8 (tzn. 2 samce na 8 samic). Také je vhodné chovat v jedné nádrži více druhů tlamovců. Všechna tato opatření snižují vnitrodruhovou agresivitu. Ryby si budují mezi sebou hierarchii. V čele je vždy vedoucí samec, který chovnou skupinu vede. Při případných potyčkách mezi rybami zakročí a spor vyřeší. V malých hejnech je hierarchie nedokonalá a střety jsou častější.

Choroby u těchto ryb jsou závislé na stavu prostředí, ve kterém žijí a také na stravě, kterou jim podáváme. Veškeré excesy v krmení či zanedbaná údržba akvária se může lehce projevit náhlou smrtí několik jedinců a onemocněním zbytku osádky. Dodržováním jasných pravidel a zdržování se velkých experimentů napomáhá udržovat ryby zdravé a plodné.

Martin Novák © 2005